Historie cesty ze Srnína do Rájova

Přesnou dataci cesty nelze určit. Vzhledem k tomu, že až do roku 1786 docházeli věřící ze
Srnína do kostela v Černici, tuto cestu určitě hojně využívali. Teprve až roku 1786 byl Srnín
přifařen ke zlatokorunské farnosti.
Do roku 1785 byl ve Zlaté Koruně funkční cisterciácký klášter a tamější kostel nebyl určen
pro veřejnost, ale jen pro mnichy. Cesty přes Zlatou Korunu byly značně omezeny z důvodu
mnišské klauzury, která neumožňovala volný pohyb osob v blízkosti kláštera.
Cesta sloužila i různým povozům, které tudy mířily směrem na České Budějovice, nebo pro
majitele lesů a polností, kteří se dostávali na své pozemky.
K roku 1785 se dochovala mapka černické farnosti s popisem, ve kterém je zaznamenána
příslušnost jednotlivých vsí k černické faře a přístupnost farníků do kostela. Bohužel zde
nejsou zakresleny jednotlivé cesty, pouze zmínka, že cesta ze Srnína do černického kostela
zabere farníkům hodinu cesty a překážkou v návštěvě byly záplavy. Ze samot Mokřada trvala
cesta hodinu a čtvrt a z Kokotína dvě hodiny. Překážkou u Kokotína je uveden sníh.
Zatím nejstarší nalezenou mapou cesty ze Srnína do Rájova je tzv. První (josefínské) vojenské
mapování z let 1764-1767. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle
sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda,
louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení
jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
Z této mapy se dovídáme, že cesta je vyznačena hnědě, což značí polní cestu. Dále je z mapy
patrné, že pokud si Srnínští chtěli zkrátit trasu do černického kostela, nemuseli v době nízké
hladiny vody přecházet přes rájovský most a dále k Harazimu, ale zkratka vedla proti proudu
řeky k samotě Cihelna, kde se nacházel brod přes řeku a dále pokračovali do kopce přes
dnešní les až ke kostelu v Černici.